Jizva - malý detail s velkým vlivem na tělo

Co je jizva a jak vzniká

Jizva je přirozenou součástí procesu ho

jení. Vzniká jako reakce těla na poranění kůže a/nebo hlubších struktur – například po operaci, úrazu, popálenině či zánětu. Když je porušena integrita tkáně, organismus začne okamžitě opravovat poškození. Do postiženého místa přicházejí buňky, které vytvářejí kolagenová vlákna – materiál, z něhož se jizva skládá.

Jizva tedy není „chyba“, ale výsledek snahy těla obnovit poškozenou oblast. Nová tkáň je však jiná než původní – méně elastická, hůře prokrvená a méně citlivá. To může ovlivnit nejen vzhled, ale i funkci daného místa.

Proč je důležité o jizvu pečovat

Mnoho lidí po zahojení rány péči o jizvu přestane řešit. Jakmile kůže „drž í pohromadě“, zdá se, že je vše v pořádku. Jenže proces hojení pokračuje i několik měsíců až let po uzavření rány.Pokud v této době jizva zůstane tuhá, přilepená k podkoží nebo bolestivá, může se stát tzv. aktivní jizvou. Taková jizva může ovlivnit nejen okolní tkáně, ale i vzdálené části těla.

Aktivní jizvy velmi často vytvářejí takzvané adheze, které vznikají v důsledku nedokonalého zhojení tkáně. Tyto adheze mohou mít následně vliv na funkci tkáně v podobě nedostatečné pružnosti a skluznosti.

V kombinaci s nedostatečným prokrvením, zhoršenou citlivostí a zvýšenou tuhostí na úkor pružnostitkáně se nám z jizvy s určitým časovým odstupem může vytvořit časovaná bomba problémů.

Co může způsobit aktivní jizva

Napětí v jizvě může narušovat tensegritu okolních tkání – kůže, fascií, svalů a kloubů. Tělo se snaží napětí kompenzovat a mohou vznikat různé řetězce dysbalancí.Z dlouhodobého hlediska může jizva přispívat například k:

• omezení pohyblivosti (např. po císařském řezu či operaci ramene, kolene)

• bolestem zad, hlavy nebo pánevního dna

• změnám v dýchacím stereotypu

• zažívacím potížím (např. po operacích břicha)

• snížení svalové síly

  
  

Typy jizev

Každá jizva se hojí jinak. Z hlediska vzhledu a struktury rozlišujeme několik typů:

• Normotrofická jizva – běžná, plochá, bledne a časem měkne.

• Hypertrofická jizva – vystouplá, ztluštělá, často tuhá.

• Atrofická jizva – vpadlá, křehká, méně pevná.

• Keloidní jizva – přerůstá původní ránu, bývá červená až fialová a může svědit či bolet.

Typ jizvy závisí na genetice, místě poranění, věku i kvalitě péče v průběhu hojení.

Fyzioterapeutické přístupy k ošetření jizev

Fyzioterapie má v péči o jizvy zásadní roli. Cílem je zlepšit pružnost, prokrvení, citlivost i pohyblivost jizvya okolních tkání.Používané metody mohou zahrnovat:

• Manuální ošetření jizvy – jemné techniky, které pomáhají uvolnit přilepení tkání, zlepšit posunlivost a snížit napětí.

• Mobilizace jizvy – práce v různých směrech tahu kůže a podkoží.

• Terapie fascií – zaměřuje se na propojení jizvy s ostatními strukturami těla.

• Kineziotaping jizvy – pružná páska podporující hojení a prokrvení.

• Ošetření pomocí přístrojů – např. ultrazvuk, laser, vakuová terapie.

• Domácí péče a autoterapie – masáž jizvy, hydratace, pravidelný pohyb.

Fyzioterapeut vždy volí postup podle stavu jizvy, času od poranění a celkového stavu klienta.

Tělo si pamatuje, jak fyzické trauma, tak psychické

Jizvy bývají velice často spojovány s psychosomatickými obtížemi. Dává to smysl, každá jizva vznikla v důsledku traumatu, ať už se jedná například o porod, úraz nebo operaci. Vznik jizvy je vždy spojen s negativními emocemi. Jeví se tedy jako vhodné, vyhledat v rámci celostního přístupu i psychologickou podporu.

Kdy je vhodné vyhledat odborníka

Pokud jizva:

• táhne, bolí, pálí nebo brní

• mění barvu nebo tvar, je vystouplá a zarudlá

• ovlivňuje pohyb v daném segmentu

• nebo je citlivá i po delší době

je vhodné navštívit fyzioterapeuta, který posoudí, zda nejde o aktivní jizvu a pokud ano, tak navrhne léčebný proces.V případě, že konzervativní přístup nepomáhá, může být indikováno:

• ošetření u plastického chirurga

• dermatologická léčba

  
  

Proč péče o jizvu není ani zdaleka běžnou praxí?

Péče o jizvy není vždy rutinní součástí rehabilitace, přestože by být měla.Důvodů je více – nedostatečné povědomí, obavy z manipulace s jizvou, nebo fakt, že se problém často projeví až s odstupem měsíců. Často jizvě vůbec nebývá přikládána důležitost.Prevence je přitom jednoduchá: včasné ošetření jizvy, její pravidelná péče a konzultace s fyzioterapeutem mohou předejít řadě pozdějších potíží.

Závěr

Jizva není jen „památka“ na operaci či úraz – je to aktivní součást našeho těla, která může ovlivnit jeho funkci i pohyb.Péče o ni by měla být stejně samozřejmá jako rehabilitace po úrazu.Pokud se o jizvu staráme správně, může být pružná, nenápadná a bez omezení – přesně tak, jak to naše tělo potřebuje.